Rozhovor s Ivanou Tykač

14. 10. 2022

Je ženou mnoha rolí. Zapálenou podnikatelkou a mecenáškou, pečující maminkou a manželkou a také vášnivou řidičkou elektromobilu. Je, jak sama říká, rodilý řídící pracovník. Žena v autě.cz přináší exkluzivní rozhovor s Ivanou Tykač nejen o řízení, ale i o tom, jak lze houževnatostí proměnit vize v realitu.

Na co jste ve svém profesním životě nejvíce pyšná nebo co bylo nejzásadnějším zlomem ve vaší kariéře? Máte ještě nějaký podnikatelský sen, který byste si chtěla splnit?

Obnova starých zašlých domů mne baví celý život. Krása skrytá pod povrchem nánosů věku a její odkrývání mi přináší opravdovou radost a uspokojení. Možnost vdechnout staré nemovitosti nového ducha, nový život je pro mne vždy výzvou.

Rodina, když během našich cest narazíme na nějakou hodně zdevastovanou nemovitost, se pošklebuje, že to je přesně zřícenina pro naši mamku…

Zlomem v mé kariéře bylo právě poznání, že mne baví rekonstrukce. Jsem z rodiny, kde se tatínek stavění věnoval a dost mi s tím šel na nervy, protože se snažil celou rodinu do svého koníčka zapojit. Nikdy by mne nenapadlo, že z ekonomky budu nakonec stavař.

A sen? Chtěla bych být účastna stavby mrakodrapu.

Co vás na podnikání nejvíc baví a co naopak považujete za nejtěžší? Které vlastnosti považujete za důležité pro podnikání?

Podnikání umožňuje se realizovat. Plnit si sny. Dává svobodu, a to nejen finanční. Člověk může dělat co chce. Pokud má vizi, zápal a je dostatečně vytrvalý a houževnatý.

Ovlivnily váš život náhody, nebo vše šlo plus mínus tak, jak jste si naplánovala? Co pro vás bylo tím impulzem vrhnout se do podnikání? Zažila jste někdy okamžik, kdy jste s tím chtěla seknout?

Plánuji jen z nutnosti. Jsem příznivcem teorie, že plán je sice hezká věc, ale musí se měnit v závislosti na okolnostech, které nás po cestě potkávají, takže velké plánování je vlastně ztráta času.

Po své první pracovní zkušenosti v podniku zahraničního obchodu ve 3. ročníku střední školy mi bylo jasné, že mám problém se stát zaměstnancem. 

Věděla jsem, že se potřebuji realizovat po svém a na svém.Takže už na vysoké škole jsem začala podnikat.

Občas mám chuť seknout s některým projektem, ale mám výhodu, že dobíjím baterky rychle a práce je mi vášní, která mne zásobuje energií.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Po letech domu plného dětí nám zbyla doma jen devítiletá dcera. Budím ji skokem do její postele, což ji většinou pobaví.

Následuje velká snídaně ve třech s manželem a dcerou a pak už se rozeběhneme všichni za svými povinnostmi.

Jdu buď rovnou do kanceláře, nebo několikrát týdně do fitka a pak do kanceláře. Snažím se chodit do práce pěšky, což ne vždy vyjde. Pokud možno obědvám v kanceláři z krabiček připravených doma – šetřím tím čas i kalorie. Schůzky preferuji u sebe v kanceláři.

Snažím se být v 18.30 doma, abych připravila večeři a všichni tři jsme mohli spolu večeřet a povídat si, co přinesl den. Snažím se nechodit na žádné večerní akce a trávit večery doma, ale bohužel dva tři večery v týdnu jsem pracovně mimo domov.

Celý můj pracovní týden se odehrává v dost vysokém tempu, takže se nemohu dočkat soboty, kdy je dovoleno zahálet.

Vedle podnikatelských aktivit jste také spoluzakladatelkou a ředitelkou obecně prospěšné společnosti WOMEN FOR WOMEN. Deset let pomáháte dětem a jejich rodičům. Společnost je také iniciátorem projektu Obědy pro děti. Jak se projektu v současnosti daří?

Projekt WOMEN FOR WOMEN: Obědy pro děti poskytuje školní stravování dětem ze základních škol, jejichž rodiče si nemohou obědy dovolit zaplatit. Projekt není určen jen samoživitelům, ale všem dětem ze slabších sociálních vrstev, které ale nespadají pod hmotné dávky, poskytované MPSV. Projekt platí i pro ukrajinské děti, na ty dáváme peníze z peněz naší rodinné nadace.

V počáteční fázi jsem na transparentní účet posílala peníze jen já, pak jsem požádala o peníze našeho generálního partnera Seven Energy, který nejenže financuje celou administrativu a chod WOMEN FOR WOMEN, o.p.s., ale je i naším zásadním dárcem, protože posílá nemalé částky na platbu samotných obědů.

Vzhledem k enormnímu nárůstu dětí a zájmu o tento problém jsme postupem času vyzvali veřejnost, aby pomáhala české děti začlenit do kolektivu s námi. Počet dětí hlásících se do projektu každoročně vzrůstal, takže jsme oslovili MŠMT s analýzou dopadů společného stravování na děti a MŠMT se rozhodlo program podpořit a vypsat grant, který my v uplynulých třech letech distribuujeme.

Za každým jedním dítětem, které díky našemu programu má oběd po celý školní rok zdarma, je spousta administrativy. Díky přihlašovací aplikaci online na našem webu obedyprodeti.cz je však registrace školy do programu jednoduchá a umožňuje zhodnotit situaci každého konkrétního dítěte.

Dá se v této problematice dělat víc?

Ano, pokud by byl oběd pro každé dítě hrazen státem a stal by se tak součástí vzdělávacího systému. Učilo by se, co je zdravé, jak to uvařit, jak s potravinami hospodařit, jak využívat lokální potraviny atd. Ve svém důsledku by to bylo přínosné pro stát, ušetřil by spoustu peněz na zdravotnictví.

https://youtu.be/2LkIkk520Oc

Upravujete plány Vaší obecně prospěšné společnosti v souvislosti s ekonomickou krizí?

WOMEN FOR WOMEN, o.p.s. začínala před deseti lety s vizí pomáhat ženám v tíživých životních situacích. Pilířem pomoci bylo poskytování dotovaného bydlení spolu s právní a psychologicko-sociální službou. V Praze a v Mostě jsme každý rok takto pomohli 35–40 single rodičům.

Během pandemie jsme například zajišťovali počítače do škol. Také jsme začali pomáhat samoživitelkám a rodinám s více dětmi tím, že jsme při změně bydlení zaplatili kauci na byt. Partnerem tohoto projektu, tzv. Bydlení pro děti, je společnost Moneta, která nám na kauce poskytla 2,5 miliony korun.

V souvislosti s příchodem ukrajinských uprchlíků však narážíme na to, že jsme sice klientkám schválili kauce na nové bydlení, ale ony nejsou schopny vzhledem k nedostatku bytů na trhu byt najít. Od března hledá bydlení 52 klientek, které mají kauce připravené.

Oslovili jsme všechny krajské úřady a ty pro nás zase obce. Některé obce sociálními byty disponují, ale nemají dostatek zaměstnanců pro sociální práci s klienty, a tudíž jejich pronájem vázne.

V tomto směru přicházíme s řešením, kdy WOMEN FOR WOMEN bude obci garantovat úhradu nájmu a poskytne sociální práci. Tento projekt bude velmi rozsáhlý, ale věřím, že jeho dopad pomůže stovkám lidí v bytové nouzi.

Jak zní vaše rada, jak skloubit kariéru a rodinný život? Co byla vaše dosud nejlepší investice?

Stanovovat si takové cíle, které nás nezahltí a jejich naplňování přináší dennodenní uspokojení. Radovat se z malých věcí.

Mojí nejlepší investicí jsou moje děti.

Vaše kariéra dává tušit, že řízení je jednou z vašich přirozených vlastností. Prozradíte nám, jak jste na tom s řízením auta?

Řídím ráda a myslím, že jsem dobrý řidič. Nevadí mi manuál a umím se rozjet do kopce. Slyším, kdy motor potřebuje přeřadit. Jezdím plynule, děti se mnou rády jezdí. Nesnáším váhavé řidiče a řidiče bezohledné.

Řeším ale mnoho věcí najednou, a tudíž si uvědomuji, že jsem někdy roztěkaný řidič. Jako každá žena se někdy v autě dolíčím, apod.

Patří podle vás řízení auta k obecné gramotnosti? Jak vnímáte ženy-řidičky za volantem?

Zcela určitě. Neumět či nesmět řídit považuji za velmi omezující faktor v životě člověka. A obzvlášť ženy, pro kterou je rychlost a možnost neomezovaného pohybu naprostou nutností.

Nerozděluji řidiče na muže či ženy. Někdo má pro řízení talent a někdo by raději neměl řídit vůbec anebo by aspoň neměl jezdit do Prahy… Moje maminka kdysi někde u Říčan dostala pokutu za zdržování plynulého provozu svou pomalou jízdou…

Co říkáte trendu elektromobility a nulových emisí?

Elektromobil jsem si „vypřála“. Můj muž k němu byl skeptický. Věděl ale, že ho moc chci, a tak jsem ho jednoho krásného dne opravdu dostala. Jedná se o první Teslu S 750, která má úžasný odpich. Zrychlení při předjíždění je dokonalé, a to baví především děti. Na tomto autě oceňuji bezhlučnost, dojezd na jedno nabití a funkčnost.

Tesla mi vyhovuje proto, že čidla výrazně nezasahují do řízení. Nejsem totiž úplně příznivec autonomního řízení a chytrých online asistentek. Řízení mám ráda, a proto mě baví, když mám při řízení sama vše pod kontrolou a nepřekvapí mě senzitivní bezpečnostní asistent.

Jedním z důvodů, proč jsem to auto chtěla, bylo nabíjení. Baví mě, že mohu nabíjet doma a nemusím jezdit na benzínku. Pravdou je, že tuto Teslu už mám 8 let, a tak kapacita baterie se snižuje, ale já s ní jezdím především po Praze na krátké vzdálenosti.

Když jedu na naši pobočku do Mostu, tak už se mi párkrát v zimě stalo, že dojezd byl jen tak tak. Raději jsem ani netopila a jela 50 km/h a domů přijela s dojezdem s posledními dvěma kilometry.

Nikdy se vám nestalo, že by se vám auto na cestě vybilo?

Ne, ale uznávám, že elektromobil zatím na dlouhé trasy není.

Před šesti lety jsme s manželem vyrazili na takovou vánoční romantickou cestu elektromobilem. Jeli jsme z Prahy do Sv. Mořice.

Nabíjeli jsme v Plzni a pak za Rozvadovem, kde jsme si vždy dali kávu a nabíjeli 50 minut. V Mnichově jsme přespali a nabili v hotelu. Pak jsme zastavili v Bregenzu, nabíjeli 50 minut, potom ve Švýcarsku u Heidilandu za Bad Ragaz a opět jsme nabíjeli 50 minut. Už jsme s mužem vyčerpali veškerá témata k hovoru, a to jsme upovídaní.

Jízda s elektromobilem zkrátka zabere čas. Na druhou stranu se infrastruktura stále zlepšuje. Například v Curychu je futuristická nabíječka pro nabíjení aut. Vše je na karty, promyšlené, je tam dětské hřiště, můžete se zabořit do křesla, udělat si kávu a sledovat okolní dění.

Co je vaším životním „motorem“? Prozradíte pár zdrojů, které vás inspirují?

Naplňují mne hezké vztahy. Motorem je moje práce. Moje heslo je: „Dejte mi lidi a já postavím další svět.“

Inspirují mne moje děti a motivují přátelé.

Děkujeme za rozhovor.