Na slovíčko s Naďou Urbánkovou

20. 8. 2019

Naďu Urbánkovou známe jako výraznou zpěvačku a herečku. Málo z nás však ví, že je také velmi dobrá řidička, která najela za volantem mnoho kilometrů s kapelou. Letos navíc slaví životní jubileum, ke kterému jí srdečně blahopřejeme. Kde bere energii a co jí dělá největší radost? To se dozvíte právě v našem rozhovoru.

Prozraďte nám, jaká jste řidička? .-) Řídíte ráda?

Jako malá holka, z malé vesničky v Podkrkonoší, jsem s auty nepřišla vůbec do styku. Jediné vozidlo, kterým jsem tehdy jezdila byl autobus, který nás z Borovičky vozil do školy. Ráda jsem stávala hned za řidičem a dívala se jak řadí, jak otáčí volantem, ptala jsem se ho na předpisy. Takže když jsem potom v Praze dělala řidičák, stačilo mi 14 dní na jízdy a řidičák jsem měla napoprvé. Tehdy jsem si uvědomila, že se mi líbí být uvnitř auta, protože mám absolutní soukromí. Auto je takový můj malý pojízdný „obýváček“. Myslím si, že jsem dobrá řidička, řídit mě baví a jsem ráda, že mám i přes svůj vysoký věk stále povolení řídit.

Co vás na silnici dokáže naštvat či znervóznit?

Co mě dokáže naštvat? Tak především je to nízká kvalita silnic. Ale na druhou stranu musím říct, že aspoň tady u nás na Vysočině se docela starají, i silnice druhých a třetích tříd jsou tu docela dobře upravené. Bohužel bydlím kousek od D1 a to je teď katastrofa, protože se neustále opravují určité úseky takže jsou tam časté zácpy.

Ředitelství silnic a dálnic se by se dalo přejmenovat na Ředitelství silnic a dál nic. Nedávno mě zarazilo, že budou chtít zdražovat dálniční známku. Nevím proč bych měla platit 2000 Kč za parkování. Co se týče šoférů tak mi vadí bezohlednost, svícení, troubení, nedodržování rychlosti.

Letos k narozeninám jste si nadělila nový model Škoda Fabia. Jak se vám s fábií jezdí?

Moje Fabie má všechno, co mám v autě ráda. Zaprvé velmi příjemná vyhřívaná sedadla, potom báječný display, je tam samozřejmě rádio a zdířka na flashku, abych mohla poslouchat muziku a rozezpívat se v autě. Jelikož v autě sedím většinou sama, tak tam prostě můžu zpívat naplno. A moc mě potěšilo, když jsem jednou takhle jela a najednou začalo drobně poprchávat, ale opravdu byla to jen kapka sem a tam a z ničeho nic se samy spustily stěrače, až jsem se lekla. Netušila jsem, že má nová Fabie taky automatické stěrače se senzorem.

Jakou barvu máte nejraději?

Když nad tím tak přemýšlím, moje první auto byl Fiat 500 a byl červený a měl otvírací střechu, doma jsme mu říkali Masíčko nebo Šunčička, měla jsem ho moc ráda. Bylo moje první auto na které jsem si vydělala vlastním hlasem.

Potom jsem měla další auto, a to bylo taky červené, pak jsem měla modré a teď mám zase červené, takže pokud to mám rychle shrnout vypadá to, že mám nejradši červenou. Což je asi dobře, červená je výborně vidět na silnici.

Váš image je neodmyslitelně spojen s krásnými velkými brýlemi. Kolik brýlí jste v životě ztratila a máte brýle zapsané v řidičském průkazu?

Brýle mám v řidičském průkazu, samozřejmě. A co se týče brýlí vůbec, musím poděkovat Jiřímu Suchému, protože on mi vlastně vymyslel tuto image. Na jeviště jsem brýle nenosila, styděla jsem se, žádné hezké brýle se tehdy sehnat nedaly. Na jedné zkoušce, kde jsem nosila brýle, protože jsem byla krátkozraká, za mnou Jirka Suchý přišel a říká:

„Hele tohle Ti celkem sekne, nos brýle i na jeviště a uvidíš, že si tě lidi budou pamatovat.“

Jak jako zpěvačka hodnotíte současné hudební trendy. Který žánr je vám nejblíž?

Přiznávám, že se nad současnými moderními trendy nikterak nezamýšlím. Fakt je, že prostě odmala ve mě zůstaly muziky, které mám a budu mít ráda vždycky, to znamená třeba šansony, jazz, swing a potom lidové písničky. Už nějaký rok proto ráda spolupracuji s folk rockovou kapelou Bokomara, která je velmi inspirovaná lidovou muzikou ze Slovácka. Lidovky, tím nemyslím dechovku, mám moc ráda, protože mají ve většině případů velmi upřímný text.

Co podle vás bylo v oblasti hudby a divadla na 60. létech unikátní?

Díky tomu, že jsem se narodila, tak jak jsem se narodila, jsem měla štěstí a dostala angažmá v úžasném divadle SeMaFor, které tehdy vznikalo pod rukama Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Díky tomu jsem se poznala s lidmi, kteří patří do zlatého fondu české i slovenské kultury. To si myslím že to byl unikátní projekt, který díky úžasné schopnosti a genialitě pana Suchého funguje skvěle dodnes.

Které současné divadlo nebo hudební kapelu máte ráda?

Pravda je, že od té doby, co jsem se před více jak deseti lety odstěhovala z Prahy, nemám úplně aktuální přehled o divadlech. Ale už mnoho let miluju divadla jako třeba Divadlo Bez zábradlí, kde jsem měla tu čest taky hrát, dále divadlo Na Vinohradech, Divadlo v Dlouhé. Líbí se mi, když se na divadle herci nebojí improvizovat, tak že se lidi baví až smíchy padají ze židle. Mám moc ráda humor a legraci jako takovou.

Která osobnost pro vás byla v životě nejvíc inspirativní?

V SeMaForu to byli pánové Jiří Šlitr, Jiří Suchý, pan režisér Jiří Menzel, muzikant Karel Mareš, samozřejmě pánové které jsem do divadla přivedla já a pro mě znamenali moc, speciálně Jiří Grossmann, který mi napsal nejkrásnější texty, dále Slávek Šimek. A pak také kolegyně, s kterými se často potkávám ještě teď: Miluška Voborníková, Petra Černocká a Věra Křesadlová a mnoho dalších, nerada bych na někoho zapomněla.

Co vám aktuálně dělá v životě největší radost?

Tak především mi dělá radost, že ve svých 80ti letech jsem ještě docela šikovná důchodkyně, která je schopná si nakoupit, uvařit, jezdit v autě, dojíždět pravidelně do Jihlavy každou sobotu a neděli na vysílání. A především mám velkou radost, že mám krásnou zdravou dceru, která je teď zase zpět v Česku.

Musím říct, že když se narodila, tak jsem si nepřála, aby šla cestou muzikantky, zpěvačky, herečky ani spisovatelky a nevím, co všechno ještě umí, ale jasnovidka a herečka paní Helena Růžičková na mě první poznala, že jsem těhotná a předpověděla, že to bude holčička a zvedla prstíček a řekla: „Bude velmi talentovaná a ne abys jí bránila.“ No trošku jsem se jí bránit snažila, ale bylo mi naprosto jasné, že je to zbytečné, protože jsem sama viděla, že by bylo škoda nevyužít toho, k čemu má talent a co jí dělá radost, když se jí ty věci daří.

Máte nějaké životní motto?  

Před časem, je to možná rok, mě napadlo jedno motto a teď jsem zaslechla v jednom biografu druhé. Tak řeknu nejdřív to moje:

Pro kariéru a zdravou stolici stačí mnohdy jediné, netlačit. A zadruhé: Čím jsou housle starší, tím lepší mají zvuk.

Tak doufám, že to platí i pro mě. Občas mi posluchači říkají, že zpívám líp než za mlada.

Váš životní příběh je nesmírně nabitý. Povězte nám, kde berete energii? .-)

Kdysi mě vzala jedna kamarádka k jasnovidci a on mi říká: “Vy sama jste zásobárna energie.“ A taky zpívání je taková reciprocita, předávání. Někdy jedu na vystoupení, jsem unavená ani se mi nechce, ale pak jdu na jeviště a všechno se změní. Já dávám energii posluchačům a oni mi ji vrací.

Kde vás letos můžeme vidět a slyšet? Na co byste své fanoušky speciálně nalákala?

Jednodušší asi bude, když se podíváte na internet, zadáte moje jméno nebo kapelu Bokomara a tam najdete všechno. Ale můžu vás pozvat na jedno speciální vystoupení.

Bude 21. září v krásném kostele v Želivě, kde budeme hrát s kapelou Bokomara, s naší novou pěveckou posilou Katkou Markovou a hostem bude moje dcera jazzová Jana Fabiánová. Koncert bude k příležitosti mých 80tých narozenin.

A pokud byste si chtěli ode mě nechat zahrát písničku, zavolejte mi do Jihlavského rádia, Český rozhlas Vysočina, kde vysílám každou sobotu a neděli od 12ti do 13ti písničky na přání. Budu se na vás těšit: 221 554 999.

Více na webu Škoda Auto