Čtenářský test: pokrokový Hyundai IONIQ Hybrid

13. 6. 2017

Čerstvý přírůstek jihokorejského výrobce přijíždí s překvapivým mixem bohaté výbavy a zajímavého jízdního stylu spolu s inovativními technologiemi. Ioniq je prvním automobilem na světě, který je v nabídce hned ve třech stupních elektrifikovaných provedení. Pohled na to, jak si vede Ioniq v hybridní verzi při každodenním používání, přináší naše čtenářka Veronika.

První dojmy

Jako přítelkyně pokrokových hybridních a elektronických technologií v novodobých autech jsem byla potěšena možností otestovat jednoho ze zástupců této třídy. Již na fotografiích mě svým designem velice zaujal, naživo však vypadal ještě lépe. Ioniq má vzhled takřka sportovního vozu, svojí velikostí náleží ve své třídě mezi nadprůměr. Nicméně díky zabudovaným parkovacím senzorům na obou koncích vozu a zpětnou kamerou není žádný problém zaparkovat. Musím přiznat, že parkovací asistent přijde vhod, jelikož z místa řidiče se mi jen těžko odhadoval jak konec přední kapoty, tak i konec zadní části vozu. Dozadu je hůře vidět díky nezvykle tvarovanému zadnímu sklu, ve kterém je zhruba uprostřed umístěn zlom.

V kokpitu Ioniqu

Co se týče jízdy a ergonomie vozu, všechno jde velmi lehce a příjemně. Uprostřed palubní desky je umístěn poměrně velký dotykový displej, který umožňuje ovládat a nastavovat navigaci, rádio nebo vlastní mp3. Na místě řidiče má auto digitální budíky, které je možno pomocí tlačítek na volantu částečně přizpůsobit a zvolit si, co chcete sledovat – např. průměrnou spotřebu motoru (moje činila 4,6 litrů / 100 km) a jeho činnost, tlak v pneumatikách, navigaci, nastavení tempomatu, rychlost, teplotu motoru apod. Na levém budíkjsem viděla okamžitou úspornost vaší jízdy, vpravo stav nabití baterie. Nechybí samozřejmě ručičkový rychloměr. Volant není dokonalý kruh, ale dolní část je rovná. Pro někoho by to mohla být nepříjemnost, ale já jsem si zvykla. Snad jediná výtka by směřovala k brzdovému pedálu, kdy je nutné vyvinout vyšší tlak, jelikož styl brždění je spíše pozvolný.

Vedle řadící páky automatické převodovky jsou umístěna tlačítka na vyhřívaní volantu, vyhřívání a chlazení sedaček (zadní sedačky jsou pouze vyhřívané). Jelikož bylo v testovací den celkem dost horko, tak odvětrávání sedaček přišlo vhod. Řidičova sedačka se nastavuje elektronicky pomocí intuitivních tlačítek. Celkově interiér působí vzdušně, prostorně a vůbec je příjemné v tomto autě cestovat i na delší vzdálenosti. Kufr je k mému překvapení dostatečně velký, nabídne 350 – 1410 litrů. Pojme i větší zavazadla či objemnější nákupy. Jediná škoda, že nemá samovolné zavírání dveří a lépe řešenou stahovací zábranu. To byl pro mne trochu oříšek naučit se ji zatahovat

Při jízdě si vůz sám určuje, kdy sepne spalovací motor. Motor se snaží maximálně využít potenciálu baterie a současně šetřit palivem. Proto například při zastavení na semaforech prakticky ihned motor vypne. Při klidné jízdě spalovací motor téměř vůbec nepracuje, při potřebě zrychlení se zapojí však okamžitě, aniž bych si toho všimla. Například jízdu cca 5 km podél Vltavy jsem ujela pouze na baterii. Motor ani okolní hluk není uvnitř kabiny takřka slyšet. Totéž platí i pro kolemjdoucí na ulici. Auto jede tak, že si do poslední vteřiny nevšimnete, že projelo kolem Vás.

Hyundai Ioniq působí celkově jako kus luxusního a přitom sportovně-elegantního vozu se zajímavým designem. Hyundai se vyznamenal, můj verdikt zní: Ioniq – rozhodně ano! Hybridní verze Hyundai Ioniq stojí 699 900 Kč.

Více na webu Hyundai