Rozhovor s Violou Procházkovou

26. 2. 2021

Její vášní nejsou kabelky nebo šminky, ale obrovská auta s pořádnou světlou výškou a velkými pneumatikami. Viola Procházková už několik let vede web o autech Autíčkář.cz. Letos zasedla do poroty naší ankety o nejlepší auto z pohledu žen Auto mého srdce. V našem rozhovoru byla řeč i tom, jaké jsou ženy za volantem a co je v autě doslova darem z nebes.

Violo, jak jste se vlastně k autům dostala?

Můj „autopříběh“ je dost nudný, žádné dobrodružství, rodinné dědictví, dětská láska, nic. Máma se nikdy pořádně nenaučila rozjet z místa, cestovali jsme zásadně vlakem, protože táta dělal u dráhy. Řidičák jsem dělala pozdě, auta šla totálně mimo mě, neměla jsem kamarády závodníky.

Až po pětadvacátých narozeninách se mi přepnula nějaká páčka a od té doby doháním, co se dá. Na druhou stranu jsem ráda, že mě auta chytla už vybavenou pudem sebezáchovy, protože v telecích letech jsem napáchala dost škod i bez volantu v ruce.

Který test auta ve Vás zachoval největší zážitek a proč?

Nebylo by fér vybrat jenom jedno. Ale ty nejzajímavější epizody většinou zahrnují hodně bahna, přespolní běh a traktor. Jak říká můj kolega Honza Machač, zážitek musí být hlavně intenzivní, ne nutně pozitivní.

V čem jsou ženy při řízení lepší než muži? Co je podle Vás největší mýtus na toto téma? Co nás ženy při řízení nejvíce limituje?

Nejsme lepší a nejsme ani horší. Míň bouráme (když nepočítám ťukance na parkovišti), protože máme víc pudu sebezáchovy, míň riskujeme. Možná jsme o trochu míň soutěživé, míň si poměřujeme… ego. Ale to je všechno zobecňování, kterému se snažím vyhýbat.

Limituje nás, že si nevěříme. I když řídíme často a dobře, máme zažité, že auta nejsou náš rybníček. Spousta ženských říká, že na řízení ‚nemají buňky‘, a přitom jsou jen nevyježděné a ustrašené.

Existuje podle Vás dokonalé „auto pro ženy“?

Neexistuje. Napadlo by někoho pokládat si otázku, jaké je dokonalé auto pro muže? Každá z nás má jiné požadavky, vkus, životní styl, priority. Chromozom X nás naštěstí v automobilovém světě k ničemu nepředurčuje. A stejně jako není jedna univerzální žena, není ani jedno univerzální auto. Každé má jiný charakter, jinou duši. Právě to se mimo jiné na Autíčkáři snažíme hledat – kousek jedinečnosti v každém autě, byť třeba na první pohled nezajímavém.

Jaký prvek v nejmodernějších autech Vám přijde nejvíc prospěšný nebo „cool“?

Oblíbila jsem si moderní adaptivní tempomat, to je v pražském provozu dar z nebes. A nejvíc cool je  kvalitní audio, to je důležitější než všechny asistenty na světě. V některých autech si člověk fakt připadá jako v koncertní síni.

Která žena je pro Vás v životě velkou inspirací a z jakého důvodu?

Je to zatím jen poloviční žena, ale už teď mě naučila víc, než kterákoliv císařovna, podnikatelka nebo vědkyně. Moje dcera, růžová oflitrovaná princeznička, dnes žákyně druhé třídy, mi otevřela úplně nový ženský svět. Pořád se do něj moc nehodím, ale jsem za něj vděčná.

Jaká jste vlastně řidička? Jakým autům dáváte přednost? Máte nějaké nešvary za volantem?

Jezdím svižně, ale nijak výjimečně. Pořád se učím. Pokud jde o auta, pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mám nejradši offroady, dodávky, zadohnané sporťáky nebo houpavé koráby. Každou chvíli je to jinak.

Volant občas držím jak prase kost, hudbu mám puštěnou moc nahlas, neumím meziplyn, takže mi auto při podřazení škubne, někdy předjíždím frontu a pak dělám „blbou blondýnu“… No, radši nebudu pokračovat.

Změnil se během doby, co řídíte, styl Vaší jízdy? Jak moc řešíte bezpečnost?

Styl řízení se mi mění hlavně v souvislosti s tím, koho v autě vezu. Opravdu zostra dokážu jet jedině sama. Jakmile mi v autě sedí někdo další, hned uvažuju, jestli to s ním moc nehází, jestli se nebojí, jestli se necítí nekomfortně. A bezpečnost samozřejmě řeším, když mám v autě děti.

Jaké auto vlastně řídíte? Co nesmí chybět ve Vašem autě? Řešíte třeba spotřebu?

Mám obouchané oturbené Subaru Forester, kterému táhne na patnáctý rok, žere dvanáct litrů, jede jako „píchlá svině“ a je naprosto okouzlující. Jak moc řeším spotřebu, je z toho nejspíš jasné. V autě mi nesmí chybět sluneční brýle a od jisté doby taky startovací kabely.

Jaký je Váš recept na dokonalou životní harmonii v duši? Kde berete energii?

Až to zjistím, napíšu o tom knihu a nechutně zbohatnu. Prozatím jsem se dopracovala k poznání, že když nemám dost pohybu, jsem protivná jak činže, a že každá bolest, frustrace a strach jednou přejde. Energii beru převážně z kafe, někdy z dětí, někdy z běhání. Válet se a nic nedělat umím skvěle, ale jako relaxace mi to nefunguje, spíš se pak cítím provinile. Tak radši sednu do auta a jdu se jen tak projet – bez muže, bez dětí, bez koček a bez starostí.

Co v autě během jízdy posloucháte? Máte nějaké zajímavé tipy pro naše čtenářky?

Mám v telefonu hromadu playlistů, každý se hodí k nějaké náladě. Není v nich moc české produkce, jazzu, dechovky a hiphopu, ale jinak je to dost bizarní všehochuť a pořád to přibývá. Nedávno mě čtenáři v diskusi na Autíčkáři přivedli třeba na mongolský folkrock nebo bosenskou alternativu.

Milé dámy, až budete smutné, skleslé a v depresi, pusťte si pána jménem Thomas Benjamin.  Pak mi napište, jestli to zabralo. 🙂

Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám mnoho šťastných kilometrů!