Rozhovor s Evou Puskarčíkovou

1. 11. 2024

Tato žena s ostrou muškou má nyní za úkol neméně náročnou roli. Biatlonistka Eva Puskarčíková pověsila cenné bronzy ze závodů světového poháru i olympiády na hřebík a věnuje se malému Paridovi. Jaká je žena-řidička a jak se cítí v roli řidičky-maminky, i o tom je tento rozhovor.

Ovládáte lépe volant, nebo malorážku?

Teď už asi spíš ten volant. 🙂 Malorážku jsem od té doby, co jsem skončila, držela v ruce jen jednou.

Dokážete si představit svůj život bez auta?

To určitě ne. Můj partner je z Itálie, a tak se cestování se nevyhneme. Jezdíme 9hodinovou trasu vzdálenou 700 kilometrů.

Plánujete se k biatlonu vrátit?

Jako profesionální sportovec již určitě ne.

Vzpomenete si, co a kdy ve vás poprvé vyvolalo chuť závodit?

To je těžké říci, ono to tak nějak začalo postupně. Já začala hlavně z důvodu, že tam byli moji kamarádi. Nějaká větší ambice přišla asi až ve věku, kdy se rozhodlo o tom, že budu zařazena do juniorské reprezentace.

Z jakého závodu jste si odnesla nejsilnější zážitek?

Největší a nejsilnější zážitek mám z naší první štafetové medaile ze Světového poháru a poté ze štafetové medaile na mistrovství světa 2020 v Anterselvě. Asi vás zaráží, že nezmiňuji své individuální medaile, ale ony se ty emoce v těch štafetových tak nějak násobí. 

Jak se změnil styl vaší jízdy autem od doby, co jste maminkou?

Co se týče jízdy, jezdila jsem vždy opatrně. Rozhodně se ale změnilo to, že teď mám pocit daleko větší odpovědnosti, jelikož je tam vzadu někdo další.

Popravdě musím říci, že jsem se v autě první týdny necítila komfortně a potřebovala jsem se takříkajíc trošku „otrkat”. Teď, téměř po půl roce, co máme malého Parida, mohu říci, že se cítím už jistěji a více klidná.

Co ve vašem autě nesmí chybět?

Určitě spousta hraček a zrcadlo, přes které na malého mohu rychle mrknout, aniž by mě to rozhodilo od soustředění k řízení, když se vzadu něco děje. 

Máte za volantem nějaké zlozvyky?

Moje highlity, když vím že má být dlouhá cesta, jsou zastávky na kávu, které si užívám. A také svačinky…jsem rozený svačinář, protože nerada bývám zaskočena nabídkou jídla na pumpách.

Jaké vlastnosti jsou u autosedačky pro vaše dítě nejdůležitější?

Určitě pohodlí a možnost nastavení polohy vleže. Často nám i při krátkém přejezdu usne, tudíž se moc hodí, že ho můžeme nerušeně přenést domů a napolohovat, aby se doma dospal, aniž bychom ho museli tahat ze sedačky a probouzet.

Jaký sport dnes vás baví?

Moc mě baví si jít jen tak zaběhat, nebo do posilovny.

Poté co jsem skončila s profesionální sportovní kariérou, jsem objevila kouzlo pěší turistiky. Takže teď jsme začali hodně výletit.

Než se malý narodil, byli jsme ve Vietnamu, v Peru,… Teď čekáme až nebude muset být úplně ležatý v korbičce, abychom z něho nevytřásli duši a opět vyrazíme.

Přítel pochází z Alp, takže hlavně přes léto se tam dá vymyslet spousty okruhů. Na nějaký větší, nebo náročnější zájezd si asi ještě počkáme až malý trošku povyroste. Stále máme na wishlistu Japonsko.

Kam povede vaše příští cesta autem s rodinou?

Minulý týden jsme jeli do Slovinska, to byla taková první větší cesta, která pro malého nebyla cesta mezi Itálií a Českou republikou.

V listopadu plánujeme opět na dva týdny do Livigna, pak se vrátíme sem a v prosince pojedeme opět do Livigna, kde budeme až do začátku března.

Skoro by se dalo říci, že cestujeme dle toho, kde je lepší momentálně lepší počasí.

Na co se v blízké době nejvíce těšíte?

Na to, jak budeme zkoušet se synem nové věci a ukazovat mu, jak se má žít.

Evo, děkujeme za rozhovor a přejeme šťastné kilometry celé vaší rodině!