Kompenzace za dopravní nehodu

7. 10. 2025

Průměrné odškodnění za dopravní nehodu se podle statistik společnosti Vindicia pohybuje kolem milionu korun. Cestu ke spravedlivému odškodnění komplikuje celá řada velmi rozšířených mýtů.

Mýtus 1: cestuji s viníkem, nemám nárok na odškodnění

V jednom autě často sedí lidé, kteří se dobře znají, klasicky rodina. Velice rozšířeným mýtem je přesvědčení, že pokud někdo cestuje s viníkem nehody, žádný nárok na odškodnění mu nevzniká.

„Stává se nám, že úspěšně dořešíme případ klienta, který na závěrečné schůzce zmíní, jak je mu líto jiného spolucestujícího, který má vážné následky, ale odškodnění žádné.

Když poškozeného kontaktujeme, bývá informací, že má na kompenzaci nárok, naprosto šokovaný. Vzpomínám si na příklad, kdy jsme takto proaktivně oslovili rodinu dívky, která bohužel při nehodě zemřela.

Kompenzace se nakonec vyšplhala asi na tři miliony korun, které sice ztrátu milované osoby nenahradily, ale pomohly rodině překonat těžké období,“ popisuje Beck ze společnosti Vindicia.

Mýtus 2: pokud budu řešit kompenzací, viníka ekonomicky zničím

Lidem v získání adekvátního odškodnění brání i obavy o své příbuzné a přátele. „Stále narážíme na to, že jsou lidé přesvědčeni, že pokud nehodu zavinil jejich blízký a oni budou usilovat o odškodnění, ekonomicky ho zničí a možná i pošlou do vězení,“ vysvětluje Beck.

To ale není pravda, kompenzace platí pojišťovny z povinného ručení.

Částku po viníkovi vymáhají jen ve skutečně ojedinělých případech, kdy byla silniční pravidla porušena velmi výrazně a v podstatě šlo o spáchání trestného činu – například když je viník pod vlivem drog.

O velkorysé odškodnění kvůli tomuto mýtu málem přišla partnerka motorkáře, který ve vyšší rychlosti havaroval na štěrku. Oba milovníci jedné stopy se těžce zranili.

„A téměř tu došlo k paradoxu. Zatímco viník nehody získal adekvátní kompenzaci díky plnění ze své soukromé pojistky, nepojištěná žena situaci řešit odmítala.

Bála se totiž, že druha ekonomicky zlikviduje, či dokonce pošle za mříže. Teprve těsně před promlčením se ji podařilo přesvědčit, ať o odškodnění usiluje, protože ho pokryje povinné ručení. Nakonec jí z něj byla vyplacena částka, která výrazně přesáhla 2 miliony korun,“ uvádí příklad z praxe Beck.

Mýtus 3: policie všechno dopátrá

Co je pro odškodnění naprosto zásadní? Základní záznam o samotné existenci nehody.

„Bezprostředně po bouračce většinou vládne zmatek, emoce, někdy je třeba nadřadit všemu péči o zraněné.

Jenže aby mohla pojišťovna vůbec začít situaci řešit, jednoduše potřebuje nějaký doklad o tom, že k nehodě skutečně došlo.

Ať už se jedná o kamerový záznam, vyplněný formulář o nehodě či alespoň výpověď svědků, která může vést k dopátrání viníka a celého průběhu události.

Jinak bohužel v očích pojišťovny pojistná událost nevznikla,“ říká Beck.

Vindicia například konzultovala případ, kdy cyklista vedl kolo přes přechod a narazilo do něj auto. Řidič sice zastavil a vystoupil, ovšem zraněný ho v šoku a bolestech poslal pryč. Šofér toho tedy využil a odjel. Zranění nebylo banální a vyžadovalo ošetření.

Svědek nehody cyklistu naložil do auta a odvezl ho do nemocnice, kde diagnostikovali zlomený kotník. Muž následně zjistil, že má jako oběť nehody nárok na odškodnění.

Jenže nemohl poskytnout ani záznam o bouračce, ani kontakt na viníka, nezapamatoval si SPZ a bohužel se nezajímal ani o jméno svědka, který mu pomohl a mohl popsat, jak zranění vzniklo. Z pohledu policie a pojišťoven tedy k nehodě vůbec nedošlo a o muž o možnost kompenzace přišel.